Stále si moc dobře pamatuji časy, kdy jsem coby recenzent měl snad každé 2-3 roky na stole novou desku ostravských MALIGNANT TUMOUR a pokaždé s mým spokojeným verdiktem. Poslední nahrávky skupiny se u nás pro změnu chopil kolega Martin Lukáč, aby si ani on nemusel na produkci této party pranic stěžovat. Málokdo však tehdy mohl předpokládat, že to taky na poměrně dlouhou dobu bude i nahrávka poslední.

Pauza to byla dlouhá rovných 8 let, a jestliže někde platí ono přímo se nabízející klišé o nutnosti delší přestávky za účelem doplnění vysychající inspirace, tak je to přesně tady! „The Metallist“ z roku 2016 rozhodně nebyla špatná deska, ale osobně jsem z ní cítil jisté opotřebení materiálu. Jasně, už slyším námitky ve stylu, že MALIGNANT TUMOUR jedou pořád to svoje, tak co řeším, ale i v disciplíně „motorheadovského“ hoblování lze stále vyprodukovat velké a stejně tak i průměrné věci.

Pojďme však do září roku 2024, kdy vychází „Maximum Rock’n’Roll“. Vskutku všeříkající název, jen co je pravda. A svým způsobem možná i trochu sebevědomý. Jakmile však uslyšíte na albu druhou v pořadí a zároveň titulní skladbu, tak pochopíte, že se prostě nic sofistikovanějšího vymyslet nedalo. Vracím se k předchozímu odstavci a potvrzuji, že už úvodní flák „Metal President“ dává onomu klišé jednoznačně zapravdu. MALIGNANT TUMOUR se do toho pouští jako hladová šelma právě vypuštěná z klece. Úvodní riff je natolik „přívětivý“, že vás v prvních vteřinách jen poškádlí, ale jakmile se do toho vloží bicí, příliš možností k úniku už vám nezbývá.

Povedlo se nazvučení. Kytary jsou hřmotné a všeobjímající a zároveň velmi dobře posazeny v prostoru. Ne však natolik přepálené, aby nebylo možné si vychutnat i čvachtající Šimkovu basu, která jistí rytmický diktát Bohdičových bicích. Bilosův seřízený a přesně frázující chraplák je pak jistotou napříč více než třemi dekádami existence ostravských.

Účelem titulních skladeb na albu bývá většinou toto jednoznačně definovat. Zde snad výběr ani nemohl dopadnout lépe. Tradičně svérázné video, kde se skupina stylizuje do party automechaniků, dosti netradičním způsobem zachraňujících svět, obrazově doprovází možná nenajdupanější skladbu z bohaté historie ostravské kapely. To nasekané tempo ve sloce dodává písni opravdu zdrcující drive a úderný refrén pak dotváří finální dojem jednoznačného koncertního hitu.

Jako způsob boje se stereotypem pogo rytmů pak volí skupina občasnou otočku v podobě pomalejších a táhlejších skladeb. Na tracklistu ta s pořadovým číslem 6 – „Critical Situation“ nabídne mohutný chlapácký refrén a střední tempo, jež na moment dává oddech od vypalovaček z úvodu alba. MALIGNANT TUMOUR poskytují i těmto kusům náležitou péči, rozuměj nejsou pojaty jen jako výplň před další ztečí. Skladba totiž i přes zvednutou nohu z pedálu dotváří atmosféru alba, než že by ji měla nežádoucím způsobem ředit. Následující výrazné zrychlení v „Charisma On The Account“ pak díky tomu přichází přesně v tom nejlepším možném momentě.

MALIGNANT TUMOUR neměli ani v minulosti problém sypat z rukávu úderné a lehce zapamatovatelné refrény. Taková „High Time To An End“ z alba „In Full Swing“ (2008) je dodnes hitovka jak bič. Ale právě na sedmém albu, jakoby snad svůj výrazný díl práce odvedla i právě ona tvůrčí pauza, skupina valí jeden hitový refrén za druhým, až v tom nejlepším slova smyslu hrozí posluchačovo zahlcení smyslů ve snaze uchopit všechny chytlavé motivy hned po prvním poslechu.

V koncentrovaném závěru alba to už doslova nabírá na obrátkách. Zajímavá kombinace valivého riffu ve sloce a explodujícího přímočarého refrénu v „Bet On It“ ukazuje na kreativitu skupiny, jež je schopná jednou malou fintou v rámci poměrně úzce vymezených tvůrčích mantinelů vykouzlit výbornou skladbu. Svým způsobem za vyvrcholení desky lze považovat předposlední „When Death Embrace You“, která opět výrazně ubere na tempu a o to více přidá na epice a opět potvrzuje už vyřčené – dvojice pomalejších válů zde rozhodně není v roli vycpávek, ale naopak funguje jako nezastupitelné písně dotvářející kolorit tohoto alba.

Alba, které je v hlavních parametrech typickou nahrávkou MALIGNANT TUMOUR. Skupina však po delší tvůrčí pauze dokázala navázat na to nejlepší ze své tvorby a splodit nahrávku, která je zábavná, nebere se příliš vážně, přesto je však vyprodukovaná dostatečně seriózně a s citem pro detail. Prostě maximální rock’n’roll!